Jizera 2016

 

Bylo, nebylo jedno uskupení lidí, které se opět rozhodlo splout řeku. Jako ostatně každý rok. Bylo, nebylo to na Jizeře. A protože vodáci už dávno nejezdí vlakem, je tento příběh z obou stran ohraničen veselými příhodami ze života řidičů. Motto této akce bylo: Brejle má ten, kdo špatně slyší.

 

Seznamovací večírek

Jako vždy se na úvod konal seznamovací večírek. Na Malé Skále. Hrdinou prvního večera (se nečekaně) stal kolega Baja – po loňské návštěvě Fantovy kaďárny na Hlavním nádraží v Praze se rozhodl raději vzít svůj nový vůz značky Ford Fjůůůžn a neriskovat tak posměch svých kolegů vodáků. Nebýt Vlaďky, kterážto se tímto pasovala do role Sojky práskačky, zřejmě by veselá příhoda nebyla nikdy prozrazena. Vlaďka vyprávěla, kterak Baja nejdříve zastavil na benzínce tak blízko u stojanu, že se mu nepodařilo téměř otevřít dveře, načež se za halasného řehotu svých spolucestujících protáhl škvírkou, kterou mu dovoloval prostor mezi dveřmi a hadicemi stojanu, aby pak následně při odjezdu přibouchl inkriminovanou hadici do uvedených dveří a málem si odvezl i stojan… Baja marně doufal, že tuto příhodu někdo v průběhu čtyřech dnů přebije – nepřebil ;-) Ani popíjení všech různých tekutin včetně značky Modrý citron.

 

Den první

První den bylo splutí zahájeno ve Spálově – respektive ve spálovské hospůdce, kde jsme museli počkat až, jako již tradičně, všichni odplují, abychom se nedostali na řece do zácpy. Hned na úvod jsme provedli pod vedením vrchního fotografa hromadné focení u pařezu s loděmi v pozadí, neboť panovala všeobecná obava, že se již nikdy nesejdeme všichni v nových khaki tričkách - protože co kdyby se někdo prásknul a namočil si ho. Obava se cca za 5 minut ukázala jako oprávněná. Vladěnka s Krtkem se udělali v první zatáčce (oblouku). Budiž jim ale ctí, že to bylo v pravděpodobně největší peřeji, kterou jsme za ty čtyři dny potkali. Vody bylo totiž bohužel pomálu a pojmenování „háček“ se obratem změnilo v pojmenování „taháček“. Během chvíle se ovšem stali „taháčky“ i zadáci. Slovo háček pak ještě dostalo několik dalších forem, jako např. naháček nebo odháček (od slova odháčkovat). První den se vyznačoval ještě objevem výborné hospůdky čtvrté cenové skupiny v Železném Brodě, kde točili Krakonoše a hospodský vypadal jako vysloužilý rocker motorkář. Někteří rychlí pijči byli upozorněni, že mu nemají aktivně půllitry podávat, protože pak nemůže předvést svůj léty nacvičený grif, kterým vyměňoval půllitry na keramických táccích. Zatímco menší část výpravy šla na kávičku do nóbl restaurantu, ve kterém zbytek výpravy předtím vykonal pouze průchozí exkurzi (bez průvodce), rocker předvedl svůj grif několikrát. Nejdříve se trochu cukal nalejt malý panáky, ale počet 12 byl dostatečně přesvědčivý argument. První den byl na prásknutí bohatý. Doktor, kterému při výstupu z lodi v náhonu podjely třikrát nohy, ostatní varoval, že dostat se z lodi nebude jednoduché. Toto varování vzal na lehkou váhu pan Slaboučký a to i přes důrazné varování Andrejky. Celá akce proběhla v rychlém sledu nějak takto: Nevystupuj. Nevystupuj! NEVYSTUPUJ!....nejsem Doktor.....cvak…. glo glo glo.

Večer pak dorazily čerstvé posily v podobě Dundíka a synka Filípka a další extraligoví pijči Brába a Faust. Protože ovšem druzí jmenovaní dorazili v době, kdy už byli všichni na pokraji sil, museli se pro krátkém uvítání spokojit se zástupcem skupiny, kterého ještě síly neopustily. Ládin reprezentoval vskutku statečně. Panáková smršť, která se strhla, měla krycí název: Čuk a Gek a Fjůůůžn! To mělo za následek, že se Brába rozhodla odcizit bicykl jednoho ze štamgastů hospody v kempu. Bicykl byl zaparkován v přízemí hospody s terasou, a protože byl staršího data výroby, nebyl zamčen. Zatímco Brába rvala bicykl po točitých schodech směrem na terasu v prvním patře, jeho majitel nechápavě zíral z terasy. Celý akt komentoval slovy: „Někdo mi krade kolo, ale krade mi ho sem!”

Poté co naši trojici vyhodili z několika hospod, jim v té poslední nalili zdarma třešňovici, aby hlavně už nezpívali. Načež jim jako vhodné místo pro zpěv nabídli prostor u splavu nebo autobusovou zastávku. Na sklonku noci zakončila tato trojice svoji tour de hospoda hudební produkcí písně Forevrrrr yaaang a Faustův hlasový projev byl tak silný, že vzbudil většinu kempu.

 

 

Den druhý

Následné ráno bylo pro některé účastníky krušné. Ládin sice tvrdil, že ho nebolí hlava, ale bolí ho jen za očima (kde zřejmě hlava není ;-)). Od řízení ho odradilo zelené zbarvení trubičky a to i navzdory tomu, že tato byla již prošlá. Naštěstí zaskočil Forever young Faust a auto i s károu bezpečně dopravil do Dolánek. Jako již tradičně se mužská část vrátila z cíle nedělní etapy vlakem a splutí jsme zahájili obědem v místní hospůdce (kde večer předtím Brába odcizila kolo). Protože si ale chtěla objednat pito a měla trochu problém se slovem Szegedin, musela se posadit ke stolu retardů, kde již seděl Faust s kaťaty vytaženými až pod bradu. Druhá etapa nebyla tak brutální, co se týká dření den lodí o dno řeky. Brutální ovšem byla „vůně“ Candy jahoda crému americké výroby, která se linula za Andrejkou. V pozdní odpoledne jsme úspěšně přistáli v kempu v Dolánkách a zakončili plavbu tréninkem správného použití házecích pytlíků a nacvičování záchrany tonoucích vodáků a plovoucích bílých velryb (s figurantem Faustem). Kemp byl v podvečer zcela opuštěn a bohužel nám obsluha nenechala otevřené toalety. To způsobilo posun v hloubce našeho vzájemného přátelství, neboť všichni měli přehled i o tom, kdo se kdy a kde vyprazdňuje ;-), což je tedy už hodně intimní…. A protože počasí nám přálo, udělali jsme oheň a pěli u něho písně. Jak se ukázalo, nadměrná konzumace sluníčka a alkoholu způsobila drobné zmatky – naše cestovní Wikipedie uvedla chybně, že nosál je opice, Ramon si spletl manželku s Valděnkou a Baja měl stan postavený na káře pro lodě.

 

Den třetí

Půl šesté ráno: VRRRRRRRRR!!!!! LLL

Půl sedmé ráno: VRRRRRRRRR!!!!! LLL

Sedm ráno: VRRRRRRRRR!!!!! LLL Sekačka na trávu v podobě malého traktůrku seká dvou hektarovou louku, uprostřed které stojí naše stany! Jezdí v kruzích a přibližuje se, hladina hluku stoupá. Adrenalin obyvatel stanů také. Ozývají se zvolání: To si snad dělá PRDEL?! Bohužel nedělal. V sedm jsme byli všichni ze stanů venku. Usoudili jsme, že to musí být brácha bagristy z Kácova, protože něco takového není možné. Bagrista převlečený za sekače trávy zřejmě trpěl zrakovou vadou, protože kdyby viděl ty naštvaný ksichty, začal by se bát. Ovšem, nebál se. Neohroženě se v kruzích přibližoval až k našim stanům. Načež to Faust nevydržel, došel k němu a něco mu řekl. Bagrista na sekačce kývl a odjel. Jak prosté řešení, poslat ho do pr… Pár minut poté začíná pršet, takže všichni vzbuzení zalézají do stanu, kde trávíme celé dopoledne. Fidla s Matesem dostávají myší mor, takže s povděkem přijímají, že obsluha odemkla wc. Po poněkud zmateném hlasování se rozhodujeme nechat stany v Dolánkách a ušetřit tak jedno jejich stavění. Při nástupu do lodí Andrejka bouchne plastovou lahev piva – taková škoda… Lepší vidět vypadnout dítě z kočárku než přijít o 2l piva! Po cestě zastavujeme u stánku ve staré karose, konzumujeme pivo, pivo, pivo, langoše, hranolky, smažáky, hamburgry, párky, klobásy a pak pivo, pivo, pivo, limo, langoše, hambrugry, langoše, pivo, pivo, pivo, smažáky, klobásy, párky, pivo, pivo, limo, pivo…

Večer trávíme v super pivovarské hospodě se super jídlem, obsluhou a hlavně ochutnávkou všech různých druhů piv z produkce pivovaru Rohozec. Vladěnka roztáčí čakry, takže zatímco večer předtím tak zmátla Ramona, v tento den se na ní lepí jakýsi místní opilec. Ke spánku se ukládáme napití a najedení, jen trochu s obavou, zda se ráno neobjeví bagrista nebo sekač trávy nebo nedej bože jejich třetí bratr.

 

Den čtvrtý

Ať vstáváme, kdy vstáváme, vyrážíme v jednu. Zatímco den předtím jsme pozdní odjezd mohli svést na déšť, v tento den jsme to mohli svést jen na dlouhotrvající snídani. Jápa otvírá konzervu klasickým způsobem – otvírákem, zatímco na konzervě je z druhé strany očko, pro snadné otevření. No holt někdo má svůj osvědčený styl. Závěrečná etapka je poznamenána megaslejvákem před poslední zatáčkou. Vlaďka po celou dobu řeší, zda přijede domů včas, zda stihne večerní tenis. Po pár hodinách je jasné, že ne tenis, ale už jen penis. Aspoň se má na co těšit. Cestou nás ještě jednou vcucla pivovarská hospoda v Rohozci a pak hurá domů a vstříc zbytku pracovního týdne.

 

A jak už jsem na úvod uvedla, náš příběh je z obou stran ohraničen veselými příhodami ze života řidičů. Bajovo dobrodružství s tankování práskla Vladěnka, Ládinovo prásknu já. Každé auto má jak známo nádrž a do nádrže se tankují pohonné hmoty. Zatímco Bajův Ford Fjůůůžn má víčko od nádrže na levé straně vozu, Ládinova Škoda Octavia combi má víčko na pravé straně. Pro snažší pochopení situace pojmenujme tedy způsob zajetí ke stojanu víčkem směrem k hadicím - styl Fjůůůžn a styl Octavia. Jedeme si to kolem Jičína a hladové oko svítí. Řidič vozu Škoda Octavia combi zajíždí k pumpě ke stojanu stylem Fjůůůžn. Víčko máme na druhé straně. Nu což, i tak lze tankovat. A jujky, hadice je příliš krátká. Chvilka překvapení, chvilka poskakování kolem vozu. Se slovy: „Nebudu tu dělat nikomu šaška a šachovat s károu plnou lodí, natankujeme u příští pumpy“, odjíždíme směr Hořice. Hurá, pumpa značky Sehll v Ostroměři na obzoru. Vjíždíme do prostoru před stojany, řidič Ládin zpomaluje, aby si ujasnil, na které straně máme víčko od nádrže. A jujky. Zajeli jsme ke stojanu stylem Fjůůůžn. Fidla se dusí smíchy, pikolík tankující nezkušeným řidičům se dusí smíchy, Ládin se dusí vzteky, protože Fidla se dusí smíchy a pikolík…. Naštěstí značka Shell je seriozní a má dostatečně dlouhé hadice. Zřejmě tu ještě nebyl Baja, aby jim je trochu zkrátil!

 

A nezapomeňte: Brejle má ten, kdo špatně slyší! ;-)

 

Zapsala FIDLA

 

Kontakt

TJ CANU - KAJAK Česká Skalice, z.s. Zlíč 74
552 03 Česká Skalice
+420777047171
+420775614577
canu-kajak@seznam.cz